Prevence - neboli předcházení nemocem - je důležitá v chovu jakéhokoli zvířátka. U malých savců trvá dlouho, než se objeví jasné příznaky nemoci. Proto je nutné sledovat vašeho mazlíčka a všímat si každých změn, ať tělesných tak i změn v chování.
Nejlepší prevencí je bezpochyby správná péče o morčátko. Ideální je ho chovat v kleci (přiměřeně velké), plastboxu nebo ve speciálních příbytcích. Důležité je, aby morče nebylo blízko topení, protože horko snáší špatně. Nejlepší teplota je 18 - 22°C. Také je nutné, aby morče nebylo vystaveno průvanu a hluku. Co se týče podestýlky - nesmí být prašná, nesmíme dopustit, aby byla vlhká. Čistíme dle potřeby, většinou jednou týdně. Jednou za měsíc provedeme desinfekci (slabě růžový roztok hypermanganu, jodové roztoky, eventuálně chlorové roztoky). Nezapomínáme také na čištění misek a pítek!
Stejně jako u člověka a dalších zvířat je i u morčátek důležitá správná a zdravá výživa. U morčat se často nesetkáváme s podvýživou. Nezkušení chovatelé spíše svá morčata překrmují, a ty pak trpí nadváhou. Nadbytek tuku je nebezpečný, protože se ukládá kolem životně důležitých orgánů, které pak selhávají. Spíše morčátku dopřejeme dostatek pohybu a omezíme velmi výživné potraviny (ořechy, tučná semena, piškoty…). Co se týče ovoce a zeleniny, ty samozřejmě podáváme, ale vždy hlídáme, aby byly omyté, a vyvarujeme se podání nahnilých či plesnivých kusů. Specifikum ve výživě morčete je podávání vitaminu C, které si morče neumí samo vytvořit - viz článek Hypovitaminóza.
I přes správnou péči může zvířátko onemocnět, abychom to včas rozpoznali je vhodné každý den svého mazlíčka prohlédnout a zjistit, jak se chová (apatie, nezájem o jídlo, okolí atd.), tvar a charakter trusu, přítomnost krve v trusu, na podestýlce, aj.
Každodenně můžeme sledovat srst a kůži morčete. Jestliže se často drbe a okusuje, mohlo by být postiženo parazity. Stroupky posetá kůže a vypadané chloupky mohou poukazovat na zákožku svrabovou (více viz článek Svrab). Pohybující se "drobečky", potom na všenky nebo dravčíky. Drbající se zvířátko je vhodné postříkat antiparazitárním sprejem (např. Frontline, Biokill, a mnoho dalších). Dále v případě výskytu bezsrstých míst nejprve na hlavě, ouškách a později po celém těle, můžeme uvažovat o plísňovém onemocnění kůže, které je za určitých podmínek přenosné na imunitně oslabeného člověka v podobě zarůžovělých skvrnek na kůži.
Kontrolu si zaslouží také zoubky. U hlodavců a králíků neustále dorůstají a musí se obrušovat. Jestliže jsou správně utvářené, stačí podávat tvrdý chléb, větvičky nejedovatých (dub, buk, bříza, jíva, líska, atd.) a ovocných stromů nebo tyčinky vyrobené speciálně pro tento účel. Pozorujeme-li hubnutí, slinění, zvířátko má chuť k jídlu, ale nepřijímá ho, může se jednat právě o přerostlé zuby. Horní řezáky za normálních okolností těsně naléhají nebo mírně přesahují před spodní řezáky, které bývají delší. Jestliže tomu tak není, zoubky se nedostatečně obrušují a přerůstají. Problém může být také se zadními stoličkami, které ovšem pouhým okem nevidíme a posoudit jejich stav může veterinární lékař, který je případně zabrousí.
Nesmíme zapomenout ani na oči. Často se objevují výtoky z očí, potom nalezneme hlen v koutku oka nebo jím mohou být zalepená víčka, postižené oko bývá citlivější i na světlo, takže jej zvířátko přivírá. V takovémto případě oko jemným tlakem na víčka rozevřeme a prohlédneme, zda na spojivce, rohovce nebo třetím víčku neuvízla nějaká nečistota, nedošlo k poranění oka. Spojivku vypláchneme borovou vodou, ophtalem nebo ophtalmoseptonexem a v případě zarudlé spojivky nebo hnisavého výtoku aplikujeme 3x denně např. ophtalmoframykoin mast.
Výtoky z očí mohou doprovázet také nachlazení nebo postižení horních dýchacích cest, které se nejčastěji manifestuje výtoky z nosu, kýcháním, chrčením. Příčin je více, od prochlazení průvanem, přes podráždění prachem, amoniakem (z moči, pokud málo měníme podestýlku) až po infekci (virovou - herpesviry, adenoviry; bakteriální - Pasteurella, Bordetella nebo plísňovou). Jestliže je zvířátko jinak v pořádku a výtok je čirý, stačí zvýšit přísun vitaminů (hlavně C), dodržovat hygienu a udržovat morče v teple a v klidu, a oddělit od ostatních. V případě, že se stav nelepší nebo je výtok hnisavý, je přítomno zrychlené dýchání, chroptění, apatie, nezájem o krmivo, je na místě návštěva veterinárního zařízení.
Naší pozornosti by neměly ujít ani uši. Vatičkou namočenou v dětském olejíčku je zbavíme nečistot a prohlédneme. Nadměrné drbání, zarudnutí, větší množství mazu signalizuje zánět zevního zvukovodu. Je lepší ukázat zvířátko veterináři, který předepíše kapky do ouška. Zánět se může šířit hlouběji na střední a vnitřní ucho, potom pozorujeme stáčení hlavy, někdy společně s rychlým pohybem očního bulbu. Tento stav vyžaduje odborné ošetření, často ovšem i přes včasnou pomoc zůstává hlavička natočená do strany. Je to v případech, kdy došlo k postižení rovnovážného centra nebo mozečku.
Pravidelnou kontrolu potřebují i drápky, neboť jejich nadměrná délka způsobuje potíže při chůzi. Pokud se drápky neopotřebovávají přirozenou cestou, např. na hrubé podlaze, budou přerůstat. Aby se zabránilo deformacím a zánětům, musíme je zkrátit. U zvířátek se světlými drápky, víme přesně, kde můžeme střihnout. Nesmíme zasáhnout růžové lůžko, které je bohatě prokrveno a při zasažení výrazně krvácí. Jestliže se nám to stane, nemusíme propadat panice, že nám náš zvířecí kamarád vykrvácí. Na zastřižený drápek přiložíme na několik okamžiků gázu, kterou můžeme namočit do studené vody, dále lze využít krystalky hypermanganu, které krvácející cévu zataví, dále gelaspon, traumacel.
Všímáme si též okolí řitního otvoru. Olepená srst ukazuje na průjem nebo výtoky z pohlavních cest. Co se týká výtoků, je lepší se poradit se svým veterinářem. Příčin průjmů je celá řada, takže se tomuto problému budu podrobně věnovat v jiném článku. Opakem průjmu je zácpa, která se objevuje u zvířat obézních, starších, málo pijících, dlouhosrstých - smotky chlupů mohou způsobit překážku ve střevě. Při zácpě se snažíme zajistit dostatek tekutin, můžeme se pokusit podat buď do krmiva nebo přímo do tlamy čajovou lžičku rostlinného oleje nebo Lactulózy. Nepomůže-li to, je lepší se na dalším postupu poradit s veterinářem.
Na závěr něco k návštěvě veterinárního zařízení. Morče přineseme buď v přepravním boxu, košíku nebo krabici. V uzavřeném prostoru se cítí bezpečněji a stres je nižší. Před vstupem do ordinace je dobré si rozmyslet odpovědi na základní otázky:
Kdy se poprvé objevila změna v chování?
Kdy, kolik a co baští?
Jak vypadají výkaly?
Jak dlouho problém trvá?
Jak staré zvířátko je?
Žije samo nebo s dalšími? Je v domácnosti ještě nějaké jiné zvíře?
Jak vypadá péče o něho? Došlo ke změně stanoviště klece, stravy, přibyl nový jedinec?
U samiček - byla březí, kdy naposledy, jak březost probíhala?
Dostává nějaké léky? Jak dlouho a jaké?
Přesné a hlavně pravdivé informace mohou přispět k úspěšnému vyléčení. Veterinář je závislý na vašem pozorování, protože morče se chová v ordinaci jinak než doma. Zamlčení nebo dokonce uvedení nepravdivých údajů, tak nejvíce škodí vašemu kamarádovi. Jen vzájemná spolupráce chovatele a veterináře může vést k vytouženému úspěchu, protože každý chovatel, ale i veterinář má radost z uzdraveného zvířátka.